Venture kapitál stál u zrodu firem jako Google, Airbnb nebo Nvidia a dnes se z něj stává důležitý nástroj technologické i geopolitické strategie států. „I Česká republika má pro rozvoj předpoklady, třeba kvalitní technické vzdělání, průmyslovou tradici i dobré vývojáře. Současně jsou tady ale brzdy, které foundery v investicích tlumí,“ říká o uplatnění rozvojového kapitálu v rozhovoru Kamil Levinský ze společnosti Jet Investment.
Proč vznikl venture kapitál jako zvláštní odnož kapitálu?
Banky financují firmy, když dokážou poměrně přesně odhadnout, že peníze dostanou zpět a kdy. Nový podnik ale nemá historii, zástavy ani stabilní cash flow. Má nápad, tým, a k tomu vysokou míru nejistoty. Klasické financování proto pro inovativní firmy nedává smysl. Venture kapitál (tj. rozvojový kapitál pro financování inovací, pro růst firem v rané fázi či technologickou transformaci) vznikl jako odpověď na tento problém.
Nabízí způsob financování velmi nejistých, nicméně potenciálně extrémně rychle rostoucích projektů a firem – dnes typicky technologických startupů. Investor místo úroku získává podíl ve firmě a akceptuje nejistotu, že většina investic nemusí uspět, ale několik mimořádně úspěšných firem zaplatí zbytek portfolia. Je to jiná logika než u bankovního financování.
Dá se říci, že prvními formami rozvojového kapitálu bylo financování nových železnic nebo námořních výprav?
Ano, je to tak. Historici dnes často zmiňují spíše velrybářské výpravy v Nové Anglii v 18. a 19. století. Byly strašně drahé, rizikové a trvaly roky. Banky je financovat nechtěly, takže vznikl model sdíleného rizika mezi více investory.
Fungovalo to překvapivě podobně jako dnešní venture kapitál. Více investorů financovalo jednu loď, riziko se rozložilo a posádka byla motivovaná podílem na výnosu z úlovku. Úspěšné výpravy vydělaly enormní peníze, neúspěšné skončily ztrátou. Z dnešního pohledu tam vidíme základní principy venture modelu – vysoké riziko, portfolio přístup a silnou motivaci týmu na výsledku.
Za otce moderního venture kapitálu je považovaný Georges Doriot. Jaké myšlenky přinesl?
Georges Doriot založil v roce 1946 první institucionální venture fond American Research and Development Corporation (ARDC) a položil základy moderního trhu rozvojového kapitálu.
Klíčová idea byla, že investor nemá přinášet jen peníze, ale i know-how, kontakty a aktivní podporu při budování firmy, do níž vložil prostředky. Druhá důležitá věc byla dlouhodobost investice. A třetí princip platí dodnes: velká část investic selže, ale několik výjimečných vítězů vrátí celý fond.
Legendární byla jeho investice do Digital Equipment Corporation, kde se z investice 70 tisíc dolarů stala hodnota přes 300 milionů. To dodnes patří mezi ikonické venture příběhy.
Proč jsou kolébkou venture kapitálu právě USA?
Spojené státy měly unikátní kombinaci několika faktorů. Univerzity jako Stanford nebo MIT aktivně podporovaly vznik firem kolem svého zájmového výzkumu. Americká kultura zároveň vnímala podnikatelský neúspěch spíše jako zkušenost než stigma, což trvá dodnes.
Důležitou roli sehrál i pracovní trh a legislativa. V Silicon Valley mohli zaměstnanci snadno odcházet z velkých firem a zakládat vlastní startupy. A obrovský význam mělo otevření trhu institucionálnímu kapitálu, zejména penzijním fondům, které začaly do venture kapitálu investovat miliardy dolarů.
Je pravda, že bez venture kapitálu by nevznikly firmy jako Google nebo Airbnb?
Ano. Firmy jako Google, Intel nebo Airbnb byly ve svých začátcích příliš rizikové pro klasické financování. Venture investoři platili jejich růst v době, kdy ještě negenerovaly významné zisky a jejich budoucnost byla nejistá.
To ilustruje princip extrémní asymetrie. Většina investic nevyjde. Typický venture fond počítá s tím, že část firem skončí úplně, několik vrátí menší násobek a jedna nebo dvě výjimečné investice zaplatí celý fond. Proto jsou pro venture kapitál důležité příběhy Google nebo Nvidia: jejich úspěch historicky definoval celé generace fondů.
Mluvili jsme o USA. Jak je na tom dnes Evropa?
Evropa za posledních deset let výrazně posílila. Vznikla centra světové úrovně jako Londýn, Berlín, Paříž nebo Stockholm. Právě Skandinávie je velmi zajímavý příklad: menší země dokázaly vybudovat globální firmy typu Spotify, Klarna nebo Unity.
Evropa ale stále zaostává v pozdějších růstových fázích. Startupy často zvládnou vzniknout v Evropě, ale při globální expanzi potřebují americký kapitál. Problémem je také roztříštěnost evropského trhu – firmy musí komplikovaně operovat napříč mnoha regulacemi a jazyky.
Jak je na tom Česko? Máme dobré předpoklady pro vznik úspěšných technologických firem?
Česko má výrazně lepší předpoklady, než si často myslíme. Máme kvalitní technické vzdělání, silné inženýrské zázemí a několik velmi úspěšných technologických firem: Avast, Productboard, Mews, Kiwi.com nebo Rohlík. Ty ukázaly, že i z Prahy lze vybudovat globálně relevantní firmu.
Na druhou stranu stále zaostáváme v ambici a rychlosti škálování. Mnoho českých startupů přemýšlí moc lokálně. Český trh je ale malý a technologická firma musí poměrně rychle mířit do zahraničí, pokud chce dosáhnout žádoucí velikosti.
Jaký je u nás potenciál pro investice do inovativních firem?
Český venture trh se postupně profesionalizuje, ale stále je relativně malý a fragmentovaný. Vedle klasických fondů venture kapitálu roste význam business angelů. Jde většinou o úspěšné podnikatele nebo manažery, kteří investují své vlastní peníze do začínajících firem a přináší i kontakty, zkušenosti a mentoring. Investují menší částky než venture kapitálové fondy a vstupují velmi brzy, často jen na základě týmu a vize.
Dále jsou to family offices, což je naopak profesionální struktura, která spravuje majetek velmi bohaté rodiny nebo jednotlivce. Jejím cílem není jen krátkodobý zisk, ale dlouhodobé zhodnocení a ochrana majetku napříč generacemi. A dále roste i význam korporátních investic.
Kolik inovativních firem získalo u nás podle odhadů investice na svůj rozvoj?
Podle dat z trhu bylo v ČR zainvestováno tuzemským i zahraničním venture kapitálem na 700 firem v kumulativním objemu bezmála 5 miliard eur, což je stále malý rozsah.
Silné je naše průmyslové zázemí, a to se dá dobře využít. Například kapitál Jet Investment je silně směřovaný do průmyslu. Ve fondu Jet Ventures chceme rozvojový kapitál propojit s průmyslovou základnou, abychom pro startupy v průmyslovém softwaru nebo automatizaci přinášeli vedle peněz i přístup k průmyslovým zákazníkům, pilotním projektům a praktickému know-how z výroby.
„V Česku je neúspěch stigma“
Co považujete za největší brzdy české startupové scény?
Vidím tři hlavní problémy: První je nedostatek institucionálního kapitálu. České penzijní fondy spravují stovky miliard korun, ale do venture kapitálu z nich prakticky nic neteče. Ve vyspělých ekosystémech přitom právě penzijní fondy tvoří důležitý dlouhodobý zdroj pro trh rozvojového kapitálu. U nás je nepříznivá kombinace velmi konzervativní regulace, opatrnosti a historicky malých zkušeností s tímto typem investic.
Druhý problém je určitý konzervatismus části zakladatelů. České firmy často velmi dobře zvládnou vybudovat produkt a dostat se do stabilní pozice, ale ve chvíli, kdy by měly agresivně expandovat, začnou být opatrné.
A třetí problém je nedostatek seniorních obchodníků se zkušeností z mezinárodního prostředí. Nápady a jejich vývojáře v Česku najdete velmi kvalitní. Obchodně zdatní zakladatelé s globální ambicí a zkušenostmi, jak aktivity prodat, jsou ale stále vzácní.
Máme v tomto směru nějaké inspirativní vzory?
Velmi zajímavé jsou Izrael nebo Estonsko. Obě země jsou malé podobně jako ČR, ale vybudovaly globálně významné startupové ekosystémy.
Spojuje je několik věcí: přeshraniční ambice, silná technologická kultura a vysoká tolerance k riziku i neúspěchu. Startup není vnímaný jako experiment bokem, ale jako legitimní cesta k budování velkých firem.
Není naše zaostávání spojeno i s netolerancí neúspěchu?
Určitě ano. V USA bývá neúspěšný startup často vnímán jako epizoda na cestě za budoucím výsledkem. Zakladatel, který jednou zkrachoval, nemusí mít horší reputaci – někdy naopak působí důvěryhodněji.
V Česku je podnikatelský neúspěch stále vlastně stigma. Proto část zakladatelů zůstává příliš opatrná právě ve chvíli, kdy by měla více riskovat – například při zahraniční expanzi nebo přijetí většího kapitálu. Prostě nám chybí takové to „Think Big“ – tedy přemýšlet ve velkém.
Jak by podle vás měl fungovat optimální český model?
Potřebujeme kombinaci soukromého kapitálu, aktivnější role státu a silnějšího propojení startupů s průmyslem.
Velký smysl by dával například státem podporovaný fund-of-funds model podobný Velké Británii nebo Irsku. Stát nebo státní instituce neinvestuje přímo do jednotlivých startupů, ale investuje do venture kapitálových fondů, které už startupy profesionálně vybírají samy.
Druhá důležitá věc jsou daňové pobídky pro angel investory a třetím impulsem by bylo otevření části penzijního kapitálu alternativním investicím.
Které české startupové příběhy mohou inspirovat?
Určitě Avast, který dokázal z Prahy vybudovat globální bezpečnostní firmu. Productboard zase ukázal, že český software může uspět i v Silicon Valley. Mews a Rohlík prokazují, že české firmy umí budovat silné evropské značky.
Tyto příběhy mají obrovský význam nejen ekonomicky, ale i psychologicky. Ukazují nové generaci zakladatelů, ale i potenciálním investorům, že globální úspěch z Česka není teorie.
Co měly tyto firmy společného?
Především globální ambice na startu. Český trh pro ně nikdy nebyl cíl, ale pouze výchozí bod.
Druhá věc byla hluboká znalost konkrétního problému. Nešlo o „obecný software“, ale o firmy, které velmi dobře rozuměly konkrétnímu odvětví nebo zákazníkovi.
A třetí společný znak bylo zdravé sebevědomí a dravost. To se projevilo ve schopnosti přijmout kapitál a použít ho na rychlou expanzi ve správný moment.
Podle čeho si vybírají investoři firmy do fondu?
My se díváme hlavně na profil zakladatelů, rychlost růstu a velikost problému, který firma řeší. Primárně nás s našimi zkušenostmi zajímá B2B software, průmyslové technologie a automatizace. Firma musí mít ambici růst mezinárodně a ideálně už předvést obchodovatelnost produktu na trhu. Důležitá je také hluboká znalost daného odvětví: nejlepší startupy obvykle zakládají lidé, kteří problém sami zažili.
Důležitá je i lokální znalost. Primárně investujeme ve střední Evropě. Důvod je praktický: máme tam nejsilnější síť kontaktů, zkušenosti i schopnost firmám aktivně pomáhat.
Jaké obory budou pro venture kapitál perspektivně nejzajímavější?
Největším tahákem posledních let je bezpochyby umělá inteligence. Vývoj softwaru je dnes výrazně rychlejší a levnější než před pěti lety. Startup, který potřeboval desetičlenný tým a dva roky práce, dnes často zvládne stejnou věc s několika lidmi během měsíců.
Zároveň ale AI dramaticky mění samotný venture trh. Kapitál se extrémně koncentruje do několika málo globálních AI firem. Investoři momentálně AI věří nejvíc. Na trhu je paradoxně rekordní množství peněz, ale ty získává menší počet startupů než dřív. Pro firmy mimo AI infrastrukturu je fundraising poměrně náročný.
Vedle AI budou velmi zajímavé oblasti spojené s fyzickým světem – průmyslová automatizace, energetika, kyberbezpečnost nebo obranné technologie, ale také zdravotnictví a kosmické technologie. Největší hodnotu budou mít firmy, které kombinují software s hlubokým know-how konkrétního odvětví.
Jak se bude venture kapitál dál vyvíjet?
Trh se bude stále více rozdělovat na dvě skupiny. Na jedné straně obrovské globální fondy s desítkami miliard dolarů pod správou. Na druhé straně menší specializované fondy s expertizou v konkrétním sektoru. Naopak obecné fondy bez jasné specializace budou pod stále větším tlakem.
Má Česko šanci zlepšit svoji pozici?
Ano. Střední Evropa má velmi silnou průmyslovou základnu, kvalitní technické talenty a stále relativně rozumné valuace oproti západní Evropě. Pokud se podaří lépe propojit kapitál, průmysl a technologické firmy, může region výrazně posílit. Ale bude to vyžadovat globální ambice i větší ochotu riskovat. Úspěšné exity nebo vstupy na burzu vytvářejí další investory, reinvestice, nové fondy a mentorují další firmy. To je základ dlouhodobé kultury venture kapitálu.
